Při svých úvahách jsem se zabýval i možností konstrukce procesoru s jedním akumulátorem. Opět inspirován jednoduchostí PDP-8 jsem přišel s následujícím instrukčním formátem.

 11  10   9   8   7   6   5   4   3   2   1   0
+---+---+---+---+---+---+---+---+---+---+---+---+
|  o p c o d e  | mode  |     a d d r e s s     |
+---+---+---+---+---+---+---+---+---+---+---+---+

Stejně jako u PDP-8 je instrukční slovo rozděleno na tři části.

Oproti PDP-8 jsem se rozhodl kódovat adresní mód jiným způsobem. Místo přiřazení vlastností jednotlivým bitům, jsem se rozhodl očíslovat možné kombinace bitů a těm přiřadit adresní mód. To mi umožní zavést adresní módy které u PDP-8 nejsou možné, případně na které by bylo nutno rozšiřit počet bitů specifikujících adresní mód.

Zvažoval jsem jaké módy zavést. Protože jednoakumulátorový procesor trpí nedostatkem registrů, je nutné tento nějak kompenzovat. V případě PDP-8 je tak činěno pomocí adresního módu nulté stránky paměti a aktuální stránky paměti. Rovněž je potřeba realizovat nepřímé adresování (Indirect, Deferred). Zcela určite jsem se rozhodl použí přímé a nepřímé adresování v nulté stránce.

Dále potřebuji možnost jak zavést jednoduše velké literály. U PDP-8 se musí tyto uložit buďto do nulté stránky v paměti, nebo do kódu v aktuální stránce. Pro jejich načtení se pak použije mód nulté nebo aktuální stránky. Nutlá stránka je malá a aktuánlí stránku nechci zavádět. Jednou z možností je použít následující buňku za instrukcí. Toto mě vede k adresnímu módu relativnímu k čítači instrukcí. Načtení dlouhého literálu z buňky za instrukcí je pak speciální případ adresování relativně k PC.

Protože jsem ponechal pro kód instrukce 4 bity, je možno zavést větší počet instrukcí než má PDP-8. Chtěl bych zavést instrukce pro sčítání a odčítání, pro logické operace OR, AND, NOT, skoky, rotace.